1 Potom jsem po čtrnácti letech znovu přišel do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. 2 Přišel jsem pak podle zjevení a předložil jsem jim (a zvláště těm věhlasným) evangelium, které kážu mezi pohany, abych snad nyní i předtím neběžel nadarmo. 3 Ale ani Titus, který [byl] se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat, 4 totiž kvůli těm záludným falešným bratrům, kteří se vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. 5 Těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepoddali se, aby při vás zůstala pravda evangelia. 6 A od těch, kteří se zdají něčím být (čímkoli kdy byli, pro mne [to] nic neznamená; Bůh nestraní nikomu), mně tedy ti, kteří se zdají [něčím být], nic nepřidali. 7 Právě naopak, když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané 8 (neboť ten, který působil [skrze] Petra co do apoštolství k obřezaným, působil i [skrze] mne co do pohanů), 9 a když Jakub, Kéfas a Jan, kteří jsou považováni za sloupy, poznali milost, která mi byla dána, podali mně a Barnabášovi pravice [na důkaz] společenství, abychom my [šli] k pohanům a oni k obřezaným. 10 [Chtěli] jen, abychom pamatovali na chudé, což jsem se právě také snažil dělat. 11 Když však Petr přišel do Antiochie, osobně jsem se proti němu postavil, protože byl hoden odsouzení. 12 Předtím, než přišli někteří od Jakuba, totiž jedl s pohany; když však přišli, stahoval se zpátky a odděloval se, neboť se bál těch z obřízky. 13 A spolu s ním začali jednat jako pokrytci i ostatní Židé, takže byl jejich pokrytectvím stržen i Barnabáš. 14 Když jsem ale spatřil, že nechodí přímě podle pravdy evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: “Jestliže ty, který jsi Žid, žiješ pohansky a ne židovsky, proč nutíš pohany k židovství?” 15 My, narození [jako] Židé a ne [jako] hříšníci z pohanů, 16 i my jsme uvěřili v Ježíše Krista (poněvadž víme, že člověk není ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou [v] Ježíše Krista), abychom byli ospravedlněni z Kristovy víry a ne na základě skutků Zákona; neboť na základě skutků Zákona nebude ospravedlněno žádné tělo. 17 Jestliže však, zatímco hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme i [my] sami shledáni hříšníky, [je] tedy Kristus služebníkem hříchu? V žádném případě! 18 Stavím-li totiž znovu to, co jsem zbořil, dokazuji, že jsem přestupník. 19 Já jsem přece skrze Zákon zemřel Zákonu, abych mohl být živý Bohu! 20 Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A [život], který nyní žiji v těle, žiji ve víře [v] Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne. 21 Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost [přichází] skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo.