5
1 Tehdy se přeplavili přes moře do kraje Gadarenců. 2 A jakmile vystoupil z lodi, ihned se s ním setkal člověk z hrobů v [moci] nečistého ducha. 3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem. 4 Býval totiž často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy [vždy] roztrhal a okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit. 5 Vždycky, ve dne i v noci, byl na horách a v hrobkách, křičel a tloukl se kamením. 6 Když pak z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a poklonil se mu 7 a hlasitě vykřikl: “Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, abys mě netrýznil!” 8 [Ježíš] mu totiž řekl: “Vyjdi z toho člověka, [ty] nečistý duchu!” 9 A tázal se ho: “Jak se jmenuješ?” On mu řekl: “Mé jméno je Legie, protože je nás mnoho,” 10 a velice ho prosil, aby je nevyháněl z toho kraje. 11 U hory se tam [právě] páslo veliké stádo vepřů 12 a všichni ti démoni ho prosili: “Pusť nás do těch vepřů, ať vejdeme do nich!” 13 Ježíš jim [to] hned povolil a ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do těch vepřů. Stádo se pak rozběhlo ze srázu dolů do moře (bylo [jich] asi dva tisíce) a v moři se utopilo. 14 Ti, kdo ty vepře pásli, pak utekli a rozhlásili [to] ve městě i na venkově. [Lidé] tedy vyšli, aby viděli, co se to stalo. 15 Přišli k Ježíši a viděli toho, který býval posedlý a měl Legii, jak [tam] sedí oblečen a při zdravém rozumu, a dostali strach. 16 Ti, kteří to viděli, jim pak vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi vepři, 17 a [oni] ho začali prosit, aby odešel z jejich kraje. 18 Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý démony, aby s ním mohl zůstat. 19 Ježíš mu to ale nedovolil a řekl mu: “Jdi domů ke svým a oznam jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.” 20 On tedy odešel a začal v Dekapoli kázat, co všechno pro něj Ježíš udělal. A všichni se divili. 21 Když se pak Ježíš zase přeplavil lodí na druhou stranu, sešel se k němu veliký zástup [lidí]. A byl u moře. 22 Vtom k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jairus, a když ho uviděl, padl k jeho nohám 23 a velmi ho prosil: “Moje dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla uzdravena, a bude žít.” 24 A tak s ním odešel a veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj. 25 A [byla tam] jedna žena, která měla krvácení [už] dvanáct let. 26 Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic [jí] neprospělo a bylo jí ještě hůř. 27 Když [však] uslyšela o Ježíši, přišla [k němu] davem zezadu a dotkla se jeho roucha. 28 Řekla totiž: “Jestli se dotknu aspoň jeho roucha, budu uzdravena.” 29 A její krvácení ihned přestalo a poznala na těle, že byla z toho trápení uzdravena. 30 A Ježíš v sobě ihned poznal, že z něho vyšla moc. Otočil se v davu a řekl: “Kdo se dotkl mého roucha?” 31 Jeho učedníci mu řekli: “Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a říkáš: ‘Kdo se mě dotkl?’ ” 32 Ale on se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. 33 A když ta žena poznala, co se s ní stalo, přišla s bázní a rozechvěním, padla před ním [na zem a] řekla mu celou pravdu. 34 On jí však řekl: “Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.” 35 A když ještě mluvil, přišli [lidé] z domu představeného synagogy se slovy: “Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžuješ mistra?” 36 Jakmile však Ježíš uslyšel, co říkali, řekl představenému synagogy: “Neboj se, jenom věř.” 37 A nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra a Jakuba a Jana, Jakubova bratra. 38 Když pak přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliké pozdvižení a plačící a hlasitě naříkající, 39 vstoupil [dovnitř a] řekl jim: “Proč děláte pozdvižení a pláčete? To dítě neumřelo, ale spí.” 40 A tak se mu vysmívali, ale on všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel [do místnosti], kde leželo dítě. 41 Vzal dívku za ruku a řekl jí: “Talita kumi,” což se překládá: “Děvčátko, říkám ti, vstaň.” 42 A ta dívka hned vstala a začala se procházet; bylo jí totiž dvanáct let. A zmocnil se jich veliký úžas. 43 On jim však jasně přikázal, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A řekl [jim], ať jí dají najíst.