1 A když se Pán dověděl, že farizeové slyšeli: Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan 2 (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), 3 opustil Judsko a odešel znovu do Galileje. 4 Musel však projít Samařím. 5 Přišel tedy k samařskému městu zvanému Sichar, blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi. 6 Tam byla Jákobova studna. Ježíš se tedy, unaven cestou, posadil u té studny. Bylo okolo šesté hodiny. 7 [Tehdy] přišla žena ze Samaří, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: “Dej mi napít.” 8 Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. 9 Ta samařská žena mu tedy řekla: “Jak to, [že] ty, který jsi Žid, žádáš nápoj ode mne, když jsem Samaritánka?” (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) 10 Ježíš jí odpověděl: “Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‘Dej mi napít,’ prosila bys ty jeho a dal by ti živou vodu.” 11 Žena mu řekla: “Pane, nemáš ani, čím bys čerpal a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal a sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek?” 13 Ježíš jí odpověděl a řekl: “Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit. 14 Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.” 15 Ta žena mu řekla: “Pane, dej mi tu vodu, abych [už] nežíznila a nechodila sem čerpat.” 16 Ježíš jí řekl: “Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.” 17 Žena odpověděla: “Nemám muže.” Ježíš jí řekl: “Dobře jsi řekla: ‘Nemám muže,’ 18 protože jsi měla pět mužů a [ten], kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.” 19 Žena mu řekla: “Pane, vidím, že jsi prorok. 20 Naši otcové uctívali [Boha] na této hoře a vy říkáte, že místo, kde se musí uctívat, je v Jeruzalémě.” 21 Ježíš jí řekl: “Ženo, věř mi, že přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 22 Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, protože spasení je z Židů. 23 Ale přichází hodina a již je [zde], kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. 24 Bůh [je] Duch a ti, kdo ho uctívají, [ho] musí uctívat v duchu a v pravdě.” 25 Žena mu řekla: “Vím, že přijde Mesiáš” (který je nazýván Kristus). “Ten až přijde, oznámí nám všechno.” 26 Ježíš jí řekl: “[To] jsem já, který s tebou mluvím.” 27 A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou, avšak žádný neřekl: “Co [jí] chceš?” anebo: “Proč s ní mluvíš?” 28 Ta žena tedy nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem: 29 “Pojďte, podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Kristus?” 30 Vyšli tedy z města a šli k němu. 31 Mezitím ho však učedníci prosili: “Rabbi, najez se!” 32 ale on jim řekl: “Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.” 33 Učedníci si tedy mezi sebou říkali: “Přinesl mu snad někdo jídlo?” 34 Ježíš jim řekl: “Můj pokrm je, abych konal vůli Toho, který mě poslal, a dokončil jeho dílo. 35 Neříkáte snad, že jsou ještě čtyři měsíce a [potom] přijde sklizeň? Hle, říkám vám: Pozvedněte své oči a hleďte na krajiny, že se již bělají ke žni. 36 Ten, kdo sklízí, bere odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se i ten, kdo rozsívá, radoval spolu s tím, kdo sklízí. 37 V tom je totiž pravdivé to slovo, že ‘jeden rozsívá a jiný sklízí’. 38 Já jsem vás poslal sklízet [to], na čem jste vy nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.” 39 A mnozí ze Samaritánů z toho města v něho uvěřili kvůli slovu té ženy, která svědčila: “Řekl mi všechno, co jsem udělala.” 40 Když k němu tedy ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny 41 a kvůli jeho slovu [jich] uvěřilo mnohem více. 42 Té ženě pak řekli: “Už nevěříme [jen] kvůli tvé řeči; neboť jsme sami slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa, Kristus.” 43 Po dvou dnech pak odtud odešel a vydal se do Galileje. 44 Sám Ježíš [měl] totiž vydat svědectví, že prorok není ve své vlasti v úctě. 45 Když tedy přišel do Galileje, Galilejci, kteří viděli všechno, co dělal ve svátek v Jeruzalémě, ho přijali, neboť i oni přišli na ten svátek. 46 Přišel tedy znovu do Kány Galilejské, kde udělal z vody víno. A [tam] byl jeden královský [úředník], jehož syn byl nemocný v Kafarnaum. 47 Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil jeho syna, neboť začínal umírat. 48 Ježíš mu tedy řekl: “Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikdy neuvěříte.” 49 Královský [úředník] mu řekl: “Pane, pojď, než mé dítě umře!” 50 Ježíš mu řekl: “Jdi, tvůj syn žije.” A ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51 A když už byl na cestě, setkali se s ním jeho služebníci a oznamovali [mu]: “Tvůj syn žije!” 52 Vyptal se jich tedy na dobu, od které mu bylo lépe, a tak mu řekli: “Včera o sedmé hodině ho opustila horečka.” 53 Otec tedy poznal, že [to bylo] v tu chvíli, ve kterou mu Ježíš řekl: “Tvůj syn žije.” A tak uvěřil on i celý jeho dům. 54 Toto [je] zase druhý zázrak, [který] Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje.