1 Potom odtud odešel a přišel do svého domovského města a jeho učedníci šli s ním. 2 Když nastala sobota, začal učit v synagoze; a mnozí, kteří [ho] slyšeli, žasli a říkali: “Odkud to má? A co [to] dostal za moudrost? A [jak to], [že] se skrze jeho ruce dějí takové zázraky? 3 Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Jozese, Judy a Šimona? A nejsou snad jeho sestry tady s námi?” A [tak] se nad ním pohoršovali. 4 Ježíš jim tedy řekl: “Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, mezi svými příbuznými a ve svém domě.” 5 A nemohl tam udělat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je. 6 Podivil se tedy nad jejich nevěrou a začal obcházet okolní městečka a učit. 7 Potom k sobě svolal dvanáct [učedníků a] začal je vysílat po dvou. Dal jim moc nad nečistými duchy 8 a přikázal jim, aby si na cestu nebrali nic kromě hole: ani mošnu, ani chléb, ani peníze do opasku, 9 ale aby měli obuté sandále a neoblékali si dvě košile. 10 Řekl jim také: “Kamkoli vejdete do domu, tam zůstaňte, dokud odtamtud nevyjdete. 11 A kdekoli by vás nepřijali a neposlouchali by vás, vyjděte odtamtud a vyklepte prach ze svých nohou na svědectví proti nim. Amen, říkám vám, že Sodomě a Gomoře bude v soudný den lehčeji než tomu městu.” 12 A tak vyšli a kázali, aby [lidé] činili pokání. 13 Vymítali mnoho démonů a mnoho nemocných mazali olejem a uzdravovali. 14 Tehdy [o něm] uslyšel [i] král Herodes (protože jeho jméno se stalo známým) a řekl: “Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky!” 15 Jiní však říkali: “Je [to] Eliáš” a jiní říkali: “Je [to] prorok jako jeden z těch [dávných] proroků.” 16 Když [to] však uslyšel Herodes, řekl: “To je [ten] Jan, kterého jsem sťal. Byl vzkříšen z mrtvých!” 17 Herodes totiž sám poslal, zatkl Jana a spoutal ho ve vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože se s ní oženil. 18 Jan totiž Herodovi říkal: “Není ti dovoleno mít manželku svého bratra!” 19 Herodias to tedy měla proti němu a chtěla ho zabít, ale nemohla. 20 Herodes se totiž Jana bál, neboť věděl, že je to spravedlivý a svatý člověk, a [tak] ho chránil. Když ho slyšel, mnoho věcí [i] dělal a poslouchal ho rád. 21 Příhodný den však přišel, když Herodes na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své velmože a velitele a pro přední muže Galileje. 22 Když přišla dcera té Herodiady a zatančila, zalíbila se Herodovi i jeho spoluhodovníkům a král té dívce řekl: “Pros mne, o cokoli chceš, a dám ti [to].” 23 A přísahal jí: “O cokoli bys mne poprosila, [to] ti dám, až do polovice svého království.” 24 Odešla tedy a řekla své matce: “O co mám poprosit?” A ona řekla: “O hlavu Jana Křtitele.” 25 Hned tedy se spěchem přišla ke králi a prosila ho: “Chci, abys mi ihned dal na míse hlavu Jana Křtitele.” 26 A král se velmi zarmoutil, [ale] kvůli svým přísahám a spoluhodovníkům ji nechtěl odmítnout. 27 A tak ten král hned poslal kata a přikázal, aby přinesl Janovu hlavu. A ten odešel, sťal ho ve vězení 28 a přinesl jeho hlavu na míse. Dal ji té dívce a ta dívka ji dala své matce. 29 Když to potom uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu. 30 Potom se apoštolové sešli k Ježíši a oznámili mu všechno, co dělali i co učili. 31 Tehdy jim řekl: “Pojďte [jen] vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.” Těch, kdo [k nim] přicházeli a [zase] odcházeli, bylo totiž tolik, že neměli ani chvilku na jídlo. 32 Odpluli tedy o samotě lodí na pusté místo. 33 Ale když odcházeli, mnozí je uviděli a poznali. Seběhli se tam ze všech měst pěšky, předešli je a sešli se k němu. 34 Když pak Ježíš vystoupil, uviděl veliký zástup [lidí a] byl naplněn soucitem k nim, protože byli jako ovce, které nemají pastýře. Tehdy je začal učit mnoha věcem. 35 A když už se připozdilo, přišli k němu jeho učedníci a řekli: “Tohle místo je pusté a už je moc hodin. 36 Propusť je, ať odejdou do okolních statků a vesnic a nakoupí si chléb, protože nemají co jíst.” 37 On jim ale odpověděl: “Vy jim dejte najíst.” Řekli mu: “Máme jít a nakoupit chléb za dvě stě denárů a dát jim najíst?” 38 On jim řekl: “Kolik máte chlebů? Jděte a podívejte se.” Když [to] zjistili, řekli: “Pět, a dvě ryby.” 39 Tehdy jim přikázal, aby všechny posadili po skupinách na zelené trávě. 40 Rozložili se tedy v řadách po stu a po padesáti [lidech]. 41 Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a nalámal ty chleby a dával svým učedníkům, aby jim [je] předkládali. A ty dvě ryby rozdělil všem. 42 A tak se všichni najedli a byli nasyceni. 43 Potom sebrali dvanáct košů plných kousků [chleba a] ryb. 44 A těch, kteří ty chleby jedli, bylo kolem pěti tisíc mužů. 45 Potom hned své učedníky přinutil, aby nastoupili na loď a jeli napřed na druhou stranu k Betsaidě, než on rozpustí zástup. 46 A když se s nimi rozloučil, odešel na horu, aby se modlil. 47 Když pak nastal večer, byla loď uprostřed moře a on sám na zemi. 48 A uviděl je, jak se úmorně plaví, protože [jeli] proti větru. Při čtvrté noční hlídce pak k nim přicházel pěšky po moři a chtěl je minout, 49 ale oni, když ho uviděli, jak kráčí po moři, mysleli, že je [to] přízrak, a vykřikli [strachy]. 50 Všichni ho totiž uviděli a vyděsili se. Ale on s nimi hned promluvil a řekl jim: “Vzmužte se, [to] jsem já! Nebojte se.” 51 A nastoupil k nim do lodi a vítr se utišil. A oni ještě daleko víc sami v sobě žasli a divili se. 52 Nepochopili totiž [nic] ohledně těch chlebů, protože jejich srdce bylo ztvrdlé. 53 A když se přeplavili, přijeli do genezaretské země a přistáli. 54 A jakmile vystoupili z lodi, [lidé] ho hned poznali 55 a oběhli celý ten kraj a začali na nosítkách přinášet nemocné [tam], kde slyšeli, že je. 56 A kamkoli přišel, do vesnic, do měst nebo na venkov, [lidé] pokládali nemocné na tržištích a prosili ho, aby se mohli dotknout aspoň cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.