5
Staršího nekárej, ale domlouvej [mu] jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, ve vší čistotě. Cti vdovy, které jsou opravdovými vdovami. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ať se [oni] učí prokazovat zbožnost předně [vůči] vlastnímu domu a odplácet [svým] rodičům; neboť to je v Božích očích dobré a vzácné. Ta, která je opravdová vdova (to jest osamělá), spoléhá na Boha a zůstává v prosbách a modlitbách dnem i nocí; ale ta, která žije požitkářsky, je mrtvá zaživa. Přikazuj [jim] tedy tyto věci, ať jsou bez úhony. Jestliže se pak někdo nestará o své vlastní a zvláště o členy [své] rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. Za vdovu ať je počítána nejméně šedesátiletá, jež byla manželkou jednoho muže, 10 osvědčená v dobrých skutcích: jestliže vychovala děti, jestliže přijímala hosty, jestliže myla nohy svatým, jestliže pomáhala souženým, jestliže se věnovala každému dobrému dílu. 11 Ale odmítej [započítat] mladší vdovy, neboť když nedbají na Krista a začnou být rozpustilé, chtějí se vdávat. 12 [Takové] nesou odsouzení, protože zavrhly [svou] první víru. 13 Zároveň se také učí zahálet a chodit po domech; a nejen zahálet, ale také být klevetivé a všetečné a mluvit, co se nepatří. 14 Proto si přeji, aby se mladší [vdovy] vdávaly, rodily děti, vedly domácnost a nedávaly protivníkovi žádnou příležitost k pomlouvání. 15 Některé se už totiž uchýlily zpět k Satanovi. 16 Jestliže [tedy] některý věřící muž nebo žena má [v rodině] vdovy, ať jim pomáhá, aby nebyla zatěžována církev a mohla pomoci opravdovým vdovám. 17 Starší, kteří dobře vedou [sbor], ať jsou pokládáni za hodné dvojí cti, zvláště ti, kteří pracují ve slově a učení. 18 Písmo totiž říká: “Mlátícímu volu nezavážeš ústa” a “Dělník [je] hoden své mzdy.” 19 Obvinění proti staršímu nepřijímej, jedině na základě [výpovědi] dvou nebo tří svědků. 20 Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ostatní měli bázeň. 21 Zapřísahám [tě] před Bohem a Pánem Ježíšem Kristem a [před] vyvolenými anděly, abys tyto věci dodržoval bez předsudků a nedělal nic předpojatě. 22 Na nikoho nevkládej ruce ukvapeně a neměj účast na cizích hříších; zachovávej sám sebe v čistotě. 23 Nepij již [pouze] vodu, ale kvůli svému žaludku a svým častým nemocem užívej trošku vína. 24 Hříchy některých lidí jsou zřejmé a předem vedou k odsouzení, [u] jiných však teprve následují. 25 Právě tak jsou zřejmé i dobré skutky; a ty, [s nimiž] je tomu jinak, nemohou zůstat skryty.